Prakticky pokaždé, když budete psát nějaký ozdrojovaný text, po vás bude požadováno dodržení určité citační normy. A jak to s ní vlastně je? A co konkrétně citační norma ISO? Na to se podíváme v tomto článku, kde se dozvíte:
- co je ISO,
- co je citační norma,
- jak vypadá citační norma ISO.
ISO
Pojďme začít přiblížením pojmu ISO. Ten se tváří jako zkratka, ve skutečnosti je to však odvozenina z řeckého slova isos, jehož význam se překládá jako stejný.
Toto slovo se pak užívá pro označení Mezinárodní organizace pro normalizaci (International Organization for Standardization).
Tato organizace funguje jako federace pro národní normalizační organizace, přičemž se pochopitelně nejedná o normalizaci, jakou známe z našich dějin, zde se jedná o normy ve smyslu předpisů (často např. normy technické).
Sídlo má tato instituce v Ženevě a mezi její členy patří téměř všechny státy světa.
Členové organizace mají za úkol:
- informovat orgány ve své zemi o novinkách,
- zajišťovat jednotné stanovisko země,
- finančně podporovat chod organizace.
Jejich práva jsou pak následující:
- účastnit se prací v technické komisi,
- vykonávat hlasovací práva,
- být voleni do Rady ISO.
Mimo právoplatné členy má organizace i korespondenční členy (aktivně se nepodílí, ale má právo být informován) a kandidáty na členství (země s málo rozvinutou ekonomikou).
Českou republiku zastupuje Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.
Citační norma
Teď už se dostáváme k citační normě, což je jednoduše způsob, jakým v textu odkazujeme na použité zdroje. A protože není možné, aby každý odkazoval tak, jak se mu zlíbí, potřebuje i tato oblast normy.
Typů citačních norem je hned několik, přičemž žádná z nich není špatná, liší se hlavně mezi obory a oblastmi – je proto dobré při psaní jakéhokoli textu zjistit, která konkrétní norma je po vás požadována.
Citační norma ISO
Nás bude teď zajímat jedna z často používaných citačních norem u nás, a to konkrétně citační norma ČSN ISO 690 z roku 2011.
Tato norma rozlišuje:
- odkaz = údaj, který odkazuje na bibliografickou citaci v závěru díla,
- citace = data, která popisují informační zdroj natolik přesně, aby se dal vyhledat.
Používá se nejen pro odkazy na tištěné zdroje, ale i pro dokumenty elektronické, kartografické, audiovizuální a v neposlední řadě také pro hudební a grafická díla.
Norma určuje povinné údaje pro dané zdroje a stejně tak i jejich pořadí. Např. struktura bibliografické citace pro knihu by měla vypadat následovně:
- vzor:
- Autor. Název: podnázev. Vydání (není-li první). Další tvůrce (pokud nějaký je). Místo publikování: Nakladatel, Datum publikování. Název edice a číslování. Standardní identifikátor.
- konkrétní příklad:
- SAPKOWSKI, Andrzej. Zaklínač. Vyd. (rozš. a upr.) 2. Přeložil Stanislav KOMÁREK, přeložil Jiří PILCH. Petřvald: Leonardo, 2011. Fantasy (Leonardo). ISBN 978-80-85951-65-3.
Podrobnější návod pro odkazování i na další typy citací lze najít kupříkladu tady. A pokud vás děsí představa, že budete muset ručně vypisovat desítky zdrojů, pak pro vás máme taky dobrou zprávu – přestože je samozřejmě vždycky lepší vědět, jak na to, existují webové stránky a funkce v textových editorech, které vám pomohou.
Přečtěte si také články s podobnou tematikou: