Uvozovky. Snad všichni se občas uchylujeme k jejich užívání, málokdo to ale zvládá správně. Mnoho z nás přitom často vlastně ani neví o tom, že dělá něco špatně.
Pojďme si tedy v tomto článku říct:
- co jsou uvozovky a k čemu slouží,
- kde je používat,
- které uvozovky považujeme za ty správné české.
Co jsou uvozovky?
Každý, kdo se dostal ke čtení nějakého textu, je jistě někdy viděl – jsou to takové ty dvě čárky třeba u přímé řeči.
Ano. Uvozovky skutečně jsou párová interpunkční znaménka sloužící mimo jiné i k označení přímé řeči. Můžeme je ale vidět i v souvislosti s nadsázkou, u citátů, přesných názvu, výrazů z cizího prostředí či u výrazů nespisovných. Zkrátka všude tam, kde považujeme za adekvátní ohraničit určitou část textu.
Zpravidla bývají dvojité, existují ale i uvozovky jednoduché. Jednoduché uvozovky se u nás užívají zejména v případě, kdy je třeba uvozovek vnořených – tedy takových uvozovek, které se nachází v části jiných uvozovek.
Kde uvozovky používat
Sice jsme už řekli, kde všude uvozovky mohou být, chtěli bychom ale ještě dodat, že je více než ideální si jejich případné užití promyslet.
Platí to tak u pomlček, závorek, výplňkových slov i alkoholu – všeho moc škodí.
I kvůli tomu, kolik různých využití uvozovky mají, je tedy dobré se zamyslet, kde jsou skutečně potřeba a kde by se to dalo udělat jinak.
Vážně je potřeba ohraničovat každý název knihy? Každou ironii? Cizí termín? Nešlo by to nějak obejít? Trochu jinak napsat? Nebo slova označit jen kurzívou?
Na tyto otázky se určitě nezapomeňte sami sebe zeptat. Jde vám o především o přehlednost vašeho textu a také ulehčení práce – protože pracovat s vnořenými uvozovkami a přemýšlet nad tím, ve které jste vlastně úrovni, není zase taková hračka.
Které uvozovky používat
Řekněme, že zvládnete teorii. Víte, k čemu uvozovky užívat a kde je užívat. Pak je tu ale ještě část praktická, s níž má řada lidí rovněž problémy.
Jde o to, které uvozovky psát. Nás pak samozřejmě zajímá konkrétně to, které uvozovky psát u nás v českém prostředí – protože aby to nebylo příliš jednoduché, rozhodně neplatí, že by celý svět užíval stejné uvozovky.
U nás se užívají uvozovky dvojité („A“), jednoduché (‚A‘) a boční (»A«), přičemž platí, že za ty úplně nejzákladnější považujeme ty dvojité a k dalším typům se uchylujeme až např. při již zmíněném užití vnořených uvozovek.
Není uvozovka jako uvozovka aneb 9966
Uvozovky mají přesně daný tvar, který nám dělá problémy dodržet. Nelze zkrátka nějak napsat dvě čárky, stejně jako paradoxně není správné užít tu klávesnici, kde jsou uvozovky zobrazené – za pomoci této klávesnice totiž píšeme uvozovky americké.
Naše české uvozovky se řídí schématem 9966, které napovídá, jak vypadají. Nejsou rovné a vždy platí, že úvodní uvozovka je dole, zatímco na závěrečná nahoře.
U jednoduchých uvozovek pak platí to samé, s tím rozdílem, že tam to logicky bude 96.
U bočních je třeba si zapamatovat to, že směřují dovnitř k textu, nikoli ven.
Jak je ale v takové podobě správně napsat?
V operačních systémech Windows bude potřeba pomoci si prostřednictvím ASCII kódů, a to tak, že budete držet levý ALT a během toho na numerické klávesnici napíšete správný číselný kód.
Uživatelé operačního systému macOS si pak pomáhají speciálními klávesovými zkratkami.
Pojďme se tedy podívat, jak na to.
Dvojité uvozovky
Windows:
- levá uvozovka (99) – alt + 0132,
- pravá uvozovka (66) – alt + 0147.
macOS:
- levá uvozovka – alt + shift + N
- pravá uvozovka – alt + shift + H
Jednoduché uvozovky
Windows:
- levá uvozovka – alt + 0130,
- pravá uvozovka – alt + 0145.
macOS:
- levá uvozovka – alt + N,
- pravá uvozovka – alt + H.
Boční uvozovky
Windows:
- levá uvozovka – alt + 0187,
- pravá uvozovka – alt + 0171.
macOS:
- levá uvozovka – alt + shift + 0,
- pravá uvozovka – alt + shift + 9.
Na co dalšího si dát pozor
Dalším nešvarem (nejen) při psaní uvozovek je i správné použití interpunkce a mezer.
Mezery
Je to vlastně vcelku jednoduché. V zásadě platí, že mezera není mezi uvozeným textem a uvozovkou, ale je mezi zbytkem věty a uvozovkou.
Správně tedy píšeme takto:
- „Mám hlad,“ oznámil mi.
- Řekl nám, že jde ‚gejmovat‘ a odešel.
- Neříkáme »bysme«, ale »bychom«.
Interpunkce
Čárka před uvozovkou, za uvozovkou nebo radši nikde? Toť otázka.
Pokud uvozujeme samotnou celou větu, píše se do uvozovek celá věta – interpunkční znaménko tak zůstává před uvozovkou.
- „Přijde ze školy, hodí tašku do kouta a hned si sedne k počítači.“
Podobné to je i v případě, kdy máme ve větě přímou řeč i uvozovací větu. Znaménka se i v tomto případě píšou před uvozovkou a ve zbytku věty pak tak, jak jsme zvyklí.
- „Přijde ze školy, hodí tašku do kouta a hned si sedne k počítači,“ stěžuje si maminka na svého syna.
- Maminka si povzdechne a říká: „Přijde ze školy, hodí tašku do kouta a hned si sedne k počítači.“
Pokud se ale uvozuje jen část nějaké věty, termín nebo jen slovo, má před interpunkčním znaménkem přednost uvozovka.
- Říká se, že „tichá voda břehy mele“.
- Mám teď „home office“, takže můžu vstávat o něco později.
V případě nejasností se můžete podívat do jazykové příručky, případně si důležité dokumenty nechte zkontrolovat od zkušeného korektora.
To je k uvozovkám asi vše. Přetěte si další články z našeho blogu.