Spousta lidí tyto dva typografické znaky nerozlišuje a ve většině případů používá pouze spojovník, neboť pomlčku vlastně nenajdete ani na počítačové klávesnici. Zajímá vás, jaký je rozdíl mezi pomlčkou a spojovníkem a jak se používají?
V tomto článku se dočtete
- Pomlčka vs spojovník: v čem se liší
- Co je to spojovník
- Spojovník na konci řádku
- Kdy se používá spojovník
- Co je to pomlčka
- Kdy psát pomlčku bez mezer
- Pomlčka a čárka ve větě
- Krátká vs dlouhá pomlčka
- Kdy se používá pomlčka
Pomlčka vs spojovník: v čem se liší
Na první pohled se vám může zdát, že mezi těmito typografickými znaky není žádný rozdíl, jelikož oba mají podobu vodorovné čáry. Ta je v jednom případě ovšem delší a v druhém kratší, – vs -. Kromě grafické odlišnosti se však za těmito jevy skrývá i další rozdíl, a to z hlediska funkce, kterou plní v jednotlivých spojeních.
Co je to spojovník?
Spojovník je krátká vodorovná čára, vypadá takto -, kterou najdete na vaši počítačové klávesnici a o které jste se možná doposud domnívali, že je pomlčka. Tento znak se v českém jazyce užívá mezi výrazy, které tvoří těsný významový celek. Specifický je především tím, že nikdy není oddělen mezerami ani z jedné strany (např. hnědo-modrý).
Spojovník na konci řádku
Pokud se stane, že vám spojovník zůstane při psaní na konci řádky, použijte tzv. pevný spojovník, který vložíte do textu pomocí speciálního znaku. Případně jej můžete napsat na konec řádku a následně opakovaně na začátek řádku následujícího.
Kdy se používá spojovník?
Spojovník můžeme použít mezi výrazy, které jsou v těsných spojeních, a to v následujících případech:
- Složená přídavná jména: např. červeno-modrý
- Spojení podstatných jmen: např. spisovatel-překladatel
- U cizích složených jmen a cizích jmen: např. Mao Ce-Tung, ping-pong
- Místní jména a názvy správních oblastí: např. Praha-Vinohrady
- Oddělení spojky „-li“ v podmiňovacím způsobu: např. Bude-li pršet
- Na počátku přípon: např. –ismus,nebo slov, která pokračují za dalším slovem: např. dvou- a třípokojový byt.
- V jazykovém rozboru slova na slabiky nebo písmena: např. n-e-r-o-z-d-ě-l-i-t-e-l-n-ý
- V chemickém názvosloví: např. kyselina difluoro-dioxofosforečná
- V internetových adresách: např. www.zdravotni-poradenstvi.cz
- V některých kódech: např: např. ISBN 567-70-210-1326‑7
Co je to pomlčka
Pomlčka se taktéž značí vodorovnou čárou, vypadá takto –, ale je delší než spojovník a ve většině případů bývá oddělena mezerami po obou stranách. Nejčastěji se větě používá pro rozdělení části projevu, čili místo čárky, před a za vsuvkou nebo u přístavku. Někdy také značí přestávku v řeči nebo uvozuje přímou řeč.
Setkat se s ní běžně můžeme rovněž při psaní finančních částek, např. 350,– Kč (zde je možné „Kč“ zcela vynechat). Objeví-li se pomlčka na konci řádku, v tomto místě (na rozdíl od spojovníku) ji ponecháme a na dalším řádku už ji znovu neopakujeme.
Kdy psát pomlčku bez mezer
Případy, kdy výrazy mezi sebou neoddělujeme mezerami, najdeme mezi jednoslovnými výrazy, jako je spojení jmen dvou různých osob, např. Suchý–Šlitr, a dále také mezi názvy místních jmen u víceslovných výrazů. V tomto případě pomlčka nahrazuje spojovník, např. Praha 5 – Smíchov.
Pomlčka a čárka ve větě
V situacích, kde se vedle sebe objeví pomlčka a interpunkční znaménko čárka, je možné tuto čárku vypustit. Jako příklad si uvedeme následující větu: „Touto cestou bychom vám rádi oznámili – i přes malý počet účastníků – (,) že se akce bude konat v plánovaném termínu.“ V těchto situacích záleží vždy na mluvčím, zda se rozhodne čárku ponechat či nikoli. Vždy je tedy dobré mít na paměti, že sdělení by mělo být co nejvíce srozumitelné.
Krátká vs dlouhá pomlčka
Na počítačích, např. v textových editorech mezi speciálními znaky, naleznete kromě krátké pomlčky (půlčtverčíkové), také dlouhou, která se nazývá rovněž čtverčíková. Ta vypadá takto —. Dlouhá pomlčka se však v českém jazyce používá velmi zřídka. Najdeme ji například k beletrii, kde slouží ke zvýraznění členění textu. Více se dlouhá pomlčka uplatňuje například v angličtině. V textu vždy platí pravidlo, že použití dlouhé a krátké pomlčky musí být jednotné.
Kdy se používá pomlčka
Pomlčku, zpravidla krátkou, využíváme zejména v následujících případech:
- Ve větě místo čárky: např. Dnešní noviny – které dnes přinesl pošťák – stojí za přečtení.
- K označení přestávky v řeči: např. Každý, kdo je vinen z takových praktik… – pozastavil se…
- Při uvození přímé řeči místo uvozovek: např. – Jak se máte? – řekl a podíval se na mě.
- Pro vyjádření vztahu mezi dvěma výrazy: např. dvojce Suchý–Šlitr
- Ve spojení mezi víceslovnými názvy: např. Karlovy Vary – Praha
- Celé peněžní částky: např. Boty stály 650,– Kč
V případě nejasností se můžete podívat do jazykové příručky, případně si důležité dokumenty nechte zkontrolovat od zkušeného korektora.
Přečtěte si také
Tip, nebo typ – co je správně?
Kde procvičovat češtinu: 10 užitečných webů (nejen) pro děti