Dělají se vám mžitky před očima pokaždé, když přemýšlíte, zda napsat ve slově velké nebo malé písmeno? Nejste v tom sami. Problematika malých a velkých písmen je jednou z nejnáročnějších disciplín českého pravopisu. V tomto článku vám však poradíme, jaká pravidla vám s rozhodováním pomohou.
V tomto článku se dočtete
- Proč je těžké rozlišit velká a malá písmena?
- Pravidla pro psaní velkých písmen
- Vlastní jména a psaní velkých písmen
- Jaké jsou typy vlastních jmen?
- Souslovná pojmenování a psaní velkých písmen
- Výjimka pro psaní malých písmen u vlastních jmen
- Psaní velkých písmen a přídavná jména
- Vyjádření zvláštního vztahu k osobě či věci a velká písmena
- Začátek větného úseku a velká písmena
- Velká a malá písmena: pravidla pro obecná pojmenování
Proč je těžké rozlišit velká a malá písmena?
Psaní velkých a malých písmen v češtině představuje asi nejobtížnější disciplínu českého pravopisu. Je to dané především z důvodu, že vám nestačí jen velmi dobře ovládat váš mateřský jazyk, ale je potřeba mít všeobecný přehled i v dalších oblastech, jako je geografie, historie či filozofie. Pravidla pro psaní velkých písmen navíc často nemají logickou nebo dokonce historickou oporu, kterou byste se mohli řídit. Pravidla velkých písmen se tak v podstatě řídí všeobecnou dohodou a tradicemi.
Pravidla pro psaní velkých písmen
Pokud byste se chtěli zabývat psaním velkých a malých písmen, můžete sáhnout po příručkách, jako jsou Pravidla českého pravopisu nebo Stručná mluvnice česká. Pro začátek vám ovšem postačí osvojit si několik obecných zásad, které vám ve většině situací pomohou. Mezi 3 základní pravidla pro psaní velkých písmen patří následující:
- Vlastní jména (jména osob, měst, řek, států, organizací apod.)
- Vyjádření zvláštního vztahu k osobě či věci (v dopisech apod.)
- Začátek větného úseku (včetně nadpisů a titulků)
Vlastní jména a psaní velkých písmen
Nejprve si ve zkratce uvedeme, co jsou to vůbec vlastní jména. Jedná se o slovo či slovní spojení, které označuje osobu, věc či zvíře od jiných osob, věcí a zvířat a které nám umožňují jednotlivé bytosti nebo věci konkrétně identifikovat.
Za vlastní jména dále označujeme i označení příslušníků rodu, skupin a rodin stejného jména, členů národů a kmenů nebo obyvatel místa nazývaného vlastním jménem. Jako příklad si uvedeme následující názvy: Přemyslovci, Pražané, Němci, Novákovi z celé České republiky apod.
Jaké jsou typy vlastních jmen?
Vlastní jména můžeme dále rozdělit do několika podkategorií, která se rozdělují podle toho, co označují. Patří sem následující:
- Jména zeměpisná: světadíly, země, ostrovy, hory, moře, jezera, řeky apod.
- Názvy obcí a městských částí: sem patří i názvy jednotlivých částí měst, jako jsou nábřeží, zastávky veřejné dopravy, ulice, náměstí apod.
- Oficiální názvy organizací, institucí, orgánů apod.: např. Ministerstvo zahraničních věcí, Magistrát města Prahy, Gymnázium T.G. Masaryka, Hudební divadlo v Karlíně, Ústav pro péči o matku a dítě apod.
- Názvy dokumentů a mediálních produktů: např. Slovník cizích slov, Lidové noviny, operní hra Rusalka apod.
- Názvy obchodních značek a výrobků: např. Škoda Octavia, prášek Perwol apod.
- Události a dějinná období: sem řadíme nejrůznější svátky, opakující se akce, ocenění apod., viz Letní olympijské hry, Světový pohár ve sjezdovém lyžování, Vánoce, Velikonoce, Nový rok (velké písmeno se zde požívá jen pro označení jednoho dne, a to 1.1.)apod.
Souslovná pojmenování a psaní velkých písmen
S jednoslovnými názvy, jako např. Petr, Praha, Vltava apod., pravděpodobně mít problém nebudete. Matoucí často bývají právě víceslovná spojení. Zde totiž platí pravidlo, že velké písmeno se píše pouze v počátečním slově: např. Národní divadlo, Blízký východ, Česká republika apod. Ovšem je-li součástí sousloví i jiné vlastní jméno, pak mohou být obě velká, viz Univerzita Karlova nebo Julské Alpy. Pokud je obecné pojmenování uvedeno na začátku, pak bude velké písmeno následovat až po něm: např. mys Dobré naděje.
Největší problém však u souslovných názvů představují předložky. Co se týče názvů osídlených částí měst, zde se velká písmena píšou všude kromě právě zmiňovaných předložek. Souslovné názvy tedy můžeme psát následovně: Rokytnice nad Metují, Malá Strana apod. Výjimku však představují názvy, které předložkou začínají, tam se velké písmeno napíše již v předložce: viz ulice Pod Vrškem.
Výjimka pro psaní malých písmen u vlastních jmen
Přestože názvy označující osoby se píšou s velkým písmenem, existují výjimky, respektive několik skupin výrazů, kdy tomu tak není. Jedná se o názvy antropologických skupin, označení příslušníků kolektivu a náboženského vyznání. Zatímco příslušníci národa se píší s velkým písmenem (Čech apod.), v tomto případě tomu tak není. Příklady si můžeme uvést následující: slávista, lumírovec, husita, skaut, křesťan, muslim apod.
Psaní velkých písmen a přídavná jména
Většina přídavných jmen se běžně píše s malým písmen na začátku slova či slovního spojení, avšak pokud se jedná o přídavná jména přivlastňovací odvozená od vlastních jmen, píšeme na začátku písmeno velké. Jsou to ta přídavná jména, která se skloňují podle vzoru otcův a matčin. Jako příklad si můžeme uvést vlastní jméno Američan.
Pokud odvozený tvar bude vytvořen následujícím způsobem: Američanův sen, pak počáteční písmeno zůstává velké. Jakmile však použijeme spojení jako americký sen (za předpokladu, že se nejedná o název nebo značku), přídavné jméno bude začínat malým písmenem.
Vyjádření zvláštního vztahu k osobě či věci a velká písmena
Velké písmeno může v některých případech být použito jako projev úcty při oslovení v dopise nebo emailu, tedy osobě, které psaní adresujeme. Platí to tedy pro druhou osobu čísla jednotného, ale i množného (Tvůj, Tobě, Vás, Vám apod.). V osobních dopisech to však není zvykem. Stejně tak si dejte pozor na psaní velkých písmen například na internetových stránkách ve slovech jako Vásapod., kde by velké písmeno naopak mohlo působit spíše podbízivě.
Výjimečně se velká písmena mohou použít pro některé výrazy, jako prostředek zdůraznění. S tím se můžeme setkat například v beletrii, ale i osobních zprávách (např. On si myslí, že je NĚKDO., naše drahá matka Vlast, apod.)
Začátek větného úseku a velká písmena
S pravidlem tohoto typu se málokdy kdy splete. Psaní velkých písmen na začátku větného celku pro vás jistě není novinkou. Velké písmeno se ovšem dále také píše na začátku adres, titulků a nadpisů, které nejsou zakončeny interpunkčním znaménkem. Toho si můžete povšimnout nejen ve všech tiskovinách, se kterými se setkáte, ale i na internetových stránkách, a dokonce i v tomto článku.
Velká a malá písmena: pravidla pro obecná pojmenování
Dalo by se říci, že malá písmena se píší všude tam, kam nepatří písmena velká. Ve skutečnosti ale lidé mají čím dál častěji tendenci uchylovat se k psaní velkých písmen i v obecných pojmenováních, kde zdaleka není důvod pro jejich užití. Níže si proto uvedeme pojmenování, která mohou být problematická, pravděpodobně z důvodu vlivu anglického jazyka. Malá písmena píšeme vždy:
- Pracovní funkce: ministr financí, prezident republiky, analytik apod.
- Studijní předměty a obory: angličtina, matematika, obor řezbář apod.
- Názvy dnů a měsíců: leden, únor, pondělí, úterý apod.
- Názvy měn: euro, koruna, dolar, libra, apod.
- Názvy zvířecích plemen: německý ovčák, český teriér, border kolie apod.
V případě nejasností se můžete podívat do jazykové příručky, případně si důležité dokumenty nechte zkontrolovat od zkušeného korektora třeba z naší překladatelské agnetury.