Transkripcí všeobecně rozumíme přepis, který jako takový může probíhat v mnoha odvětvích od lingvistiky přes IT až po genetiku. Nás v tomto článku bude zajímat transkripce z oblasti lingvistiky.
V článku se dozvíte:
- co je fonetická transkripce,
- k čemu nám slouží,
- jaké rozeznáváme typy.
Transkripce v lingvistice
Transkripcí v lingvistice myslíme v první řadě přepis textu z jednoho písma do jiného – např. tedy přepis azbuky do latinky.
Dále rozeznáváme ještě transkripci fonetickou, s níž se neodborná veřejnost setká častěji, a to hlavně v případech, kdy se učíme cizí jazyk.
Fonetickou transkripci chápeme jako způsob, jak co nejpřesněji zachytit mluvenou řeč do psaného jazyka. Je to tedy přepis toho, co někdo řekl, pomocí písma, ovšem takovým způsobem, aby bylo možné ze zápisu vyčíst výslovnost.
K čemu slouží?
Na první pohled zní transkripce zbytečně. Mluvenou řeč přeci dokážeme zaznamenat úplně běžně písmem, tak proč se trápit ještě transkripcí?
Svůj důvod to ale pochopitelně má. Oba výše zmíněné druhy lingvistické transkripce nám slouží především k lepšímu porozumění a učení cizího – v některých případech i mateřského – jazyka.
Bez znalosti čínského znakového systému nejsme schopni přečíst čínský text (měli bychom si ho tedy převést do latinky) a bez znalosti správné výslovnosti nejsme schopni čínský text správně vyslovit (měli bychom si tedy pomoci fonetickou transkripcí textu).
Proto v cizojazyčných slovnících mimo cizí slovo a jeho překlad nalézáme v hranatých závorkách i jeho výslovnost, viz tabulka níže.
| unheated | [an’hi:tid] | nevytopený |
| uniform | [ju:niən] | spolek, unie, svaz |
Problémem pro nás ovšem občas je, že v takovém zápisu nalézáme znaky, které neznáme, stále tedy nejsme schopni dané slovo adekvátně vyslovit. Je tedy dobré se předem zorientovat i v zápisu samotném – v případě slovníku by vysvětlení transkripce mělo na začátku být.
Typy fonetické transkripce
Jak se ale takový zápis naučit? A existuje vůbec jeden univerzální?
Pouze jeden typ fonetického přepisu bohužel neexistuje. Ono by ostatně nebylo možné, aby jeden zápis fungoval naprosto ideálně pro všechny jazyky. Nejčastěji se zejména v cizojazyčných slovnících ovšem užívá mezinárodní fonetické abecedy (IPA = International Phonetic Alphabet), které by v rámci možností mělo jít užít pro přepis jakéhokoli jazyka.
Pro laiky z českého prostředí je ale pochopitelně jednodušší česká fonetická transkripce, jež je uzpůsobena češtině, navíc neznámých znaků je tam minimum.
Porovnání mezinárodního a českého přepisu
Na následující ukázce si můžeme všimnout rozdílů v těchto dvou transkripčních systémech.
Příkladová věta: Děti se zítra čestně přiznají, že okno rozbily.
| přepis IPA: | [ ɟɛcɪ sɛ ziːtra ʧɛstɲɛ pr̝̊ɪznajiː ∣ ʒɛ ʔokno rozbɪlɪ ∥ ] |
| český přepis: | [ ďeťɪ se ziːtra čestňe př̥ɪznajiː ∣ že ʔokno rozbɪlɪ ∥ ] |
Fonetická transkripce – cvičení
Své znalosti fonetické transkripce si můžete ověřit například v tomto online cvičení.
Nenechte si ujít další zajímavé články: